Uspávač

Stáhnout   _PRINT

 ( 1)
    Na celém světě nezná nikdo tolik pohádek jako Uspávač. Takhle kvečeru, když děti ještě sedí u stolu nebo na své židličce, přichází Uspávač, jde tiše po schodech, jde po špičkách, otevře docela tiše dveře a hop! šup! vstříkne dětem do očí sladkého mléka, docela jemňounkého. Ale děti potom již neudrží oči otevřeny, i nespatří ho. Pak se odplíží za ně, fouká jim za krček a tu jim hlava ztěžkne,
    ó jak je pak těžká! Ale nebolí to, neboť Uspávač to míní s dětmi docela dobře, on jenom chce, aby se utišily, a ony bývají nejhodnější, když jsou v postýlce. Musí být tiché, aby on mohl vypravovat své pohádky.
    Když pak děti spí, posadí se Uspávač na postýlku. Je hezky oblečen, má hedvábný kabát, ale není možno říci, jaké je barvy, neboť hraje do zelena, do červena a do modra, podle toho, kam se obrátí. Pod každým ramenem drží deštník, jeden pomalovaný obrázky, a ten rozvírá nad dobrými dětmi, takže se jim zdají celou noc nejkrásnější pohádky. Druhý deštník není pomalovaný, a ten staví nad nezpůsobné děti, takže spí neklidně a ráno, když se probudí, nemohou si vzpomenout ani na jediný sen. Nyní poslyšte, jak Uspávač celý týden přicházel každého večera k jednomu chlapečkovi, kterému říkali Jeníček, a co mu vypravoval. Je to sedm pohádek, poněvadž týden má sedm dní.